Zpět na stránku Pověsti a vyprávěnky

 

Na hřbitově straší !

Tahleta zvěst se rozkřikla po celém městě. Psal se rok 1784 a Plzeň se jen zvolna vzpamatovávala z velké povodně, jako i jiná města v Čechách. Někteří lidé v tom viděli zlé znamení, že právě 29.února strhla záplava největší plzeňský most. V jeho troskách zahynulo několik lidí, jiní se utopili. Mnoho těl zanesla velká voda bůhvíkam. Už se hlásilo jaro, přesto lidé umírali na nemoci ze špatné vody.

Tou dobou to začalo. Obyčejně okolo půlnoci vídali plzeňští na hřbitově stíny, někdy slyšeli šum a šepot.

Snad nešťastné duše utopených toužily po posvěcené půdě. Městští radní měli mnoho jiných vážných starostí okolo obrovských škod, přešli věc mávnutím ruky. Byl mezi nimi jeden rozvážný a nebojácný konšel, co se rozhodl přijít věci na kloub.

Tak tenhle pan Jungr držel v noci hlídky, schovaný za márnicí. Hned napodruhé za dubnového šírání uviděl v ranní mlze tři postavy. Bylo víc slyšet, než vidět a to hned věděl, že duchové by se asi krumpáčem a lopatou ohánět nemohli. Když se po nějaké chvíli ještě přihrkal kdosi čtvrtý s dlouhou truhlicí na káře, víc nepotřeboval vědět a tiše se vytratil.

Ten samý den zašel Jungr k řemeslníkovi, co se jmenoval Jakub Plecitý. Zavedl s ním takovouhle řeč: “Jářku truhláři, zač bys zhotovil pěknou rakev?” Ten se zarazil, nemaje tušení, kdo by konšelovi umřel. Dřív, než se zeptal, radši řekl opatrně: “Nerad musím povědět, že přec jistě máte ve známosti, jak je dřevo na mnohé jiné potřebnější. A císařovo poručení, že mají být v Čechách nebožtíci jen do plátna zabalováni a tak pohřbeni, to já přece překračovat nemohu.”

Městský pan radní se trochu pousmál a dopověděl:

“ Nic se Jakube, nestrachuj. Rád jsem tvoji řeč slyšel, pořádek musí být a nikdo mi neumřel. Jak vidím, ty truhlice na šaty, co teď děláš, jsou nějak ouzký a dlouhý, přesto jdou dobře na odbyt. Ale co si do takové truhly kdo uloží i se šatama, po tom mně už nic nejni.”

Minuly dva měsíce a císařpán Josef II. to zvláštní nařízení zase zrušil. Hned potom skončilo i to strašení na plzeňském hřbitově.