indexja

................................

(Pověst z Úpice, autor D. Kolář, 1927)

To bylo v roce 1631. Martina Hejlka z Nového Hrádku nejprve věznili a pak byl podle zvykového práva podroben útrpným výslechům. Sotva mu kat nasadil palečnice ...

.... Věk otevřel dveře, až nad nimi zvonek
zprudka zaječel a vyšel ven. Na hlas zvonce
obrátil se jako na obrtlíku vytáhlý chlapec
v beranici, v kamizole, koženkách a
vysokých botách. „U všech všudy, Michale,
co tu děláš!“

(A. Jirásek, F. L. Věk)
.

Zbořený dům ze 16. stol.. v Pobřežní ulici s rohovým vchodem do hospody "V díře" ze 16. stol.. (Kniha o Praze 8)

.... „Kdepak se dnes ta naše svěřenka toulá?" teta Anežka pokládá tu otázku jen tak, co by řeč nestála, ale její bratr, duchovní Krčmář hned živě opáčil: „Však bys ji pořád držela jen v pokojíčku na motlitbách ....

První česká spisovatelka J. D. P.

„… i já se hrdě hlásím k českému národu; vždyť jsem dcera prostého hrnčíře tady z Vyšehradu, který byl vždy uvědomělým vlastencem a mne i sourozence vychovával v lásce k naší vlasti a k našemu národu ..."

Poslyšte malý příběh z vyprávění pamětníků. V našich milých jižních Čechách rozdávalo slunce své paprsky štědře po celé léto roku 1955. Tam, kde železnice míří z Vodňan dál, až do Volar, bylo hned za městem pšeničné pole. Celý ten lán patříval ...

Dávno zasypaný rybník Jordán v Třebechovicích pod Orebem patříval do rybničné soustavy ve východních Čechách. Rybníky byly napájeny struhou ...

"... tu je treba koní napájat a pohovaj maleho, on trebuje tylka chvilu a zaspí!" Sotva patnáctiletá snědá dívčinka pohodila hlavou, jen coby setřásla vlasy z čela ...

Na Vimpersku žil v dávných časech velmi zručný sklář. Vyučil se v malé pravětínské huti. Jmenoval se Petr a lidé mu začali říkat šťastný Petr...

Tomášovic vamberecké krajkářky "...všechno to daly klukům, aby mě vzali od holek pryč! “ Tatínek se pousmál: „Tak ony se tě sestřičky zbavily za kus žvance, ty náš malý chudáčku. Ale s hochy jsi pak byl raději, viď?"	Kovářův poklad (Pověst z Úpice, autor D. Kolář, 1927)	Lidé z ulice mého dětství „Říhová pere - hruška by nepropadla!“ pravila má babička s lehce teatrálním zabarvením, protože měla báječný smysl pro humor. Podívala jsem se z okna. A skutečně, neuvěřitelná pavučina přetížených prádelních šňůr ... .	Jindřichův Hradec za starých časů Otevřít Digitální archiv soukromé sbírky není omezen autorskými právy.
Zloději ve Sněžném To bylo v roce 1631. Martina Hejlka z Nového Hrádku nejprve věznili a pak byl podle zvykového práva podroben útrpným výslechům. Sotva mu kat nasadil palečnice ...	Patrčku ze Solnice si Jirásek nevymyslel .... Věk otevřel dveře, až nad nimi zvonek zprudka zaječel a vyšel ven. Na hlas zvonce obrátil se jako na obrtlíku vytáhlý chlapec v beranici, v kamizole, koženkách a vysokých botách. „U všech všudy, Michale, co tu děláš!“ (A. Jirásek, F. L. Věk) .	Slaný cukr .... V Kostelci na Labem se chodívalo nakupovat do koloniálu kupce Falty. Ten se nejvíc staral, co a za kolik nakoupit ...	O jirchářích na Palmovce K obřadu také patřily sázky. Kdo vypije tuplák piva najednou, kdo sní celého slanečka a kdo dočůrá do řeky nejdál. ... Zbořený dům ze 16. stol.. v Pobřežní ulici s rohovým vchodem do hospody "V díře" ze 16. stol.. (Kniha o Praze 8)
Příběh ze staré pražské. fary .... „Kdepak se dnes ta naše svěřenka toulá?" teta Anežka pokládá tu otázku jen tak, co by řeč nestála, ale její bratr, duchovní Krčmář hned živě opáčil: „Však bys ji pořád držela jen v pokojíčku na motlitbách ....	První česká spisovatelka J. D. P. „… i já se hrdě hlásím k českému národu; vždyť jsem dcera prostého hrnčíře tady z Vyšehradu, který byl vždy uvědomělým vlastencem a mne i sourozence vychovával v lásce k naší vlasti a k našemu národu ..."	Dáte si kávu? Pražská historie kávy spadá do roku 1714, kdy pražská obec udělila měšťanské právo Arménu, který se jmenoval Gorgos Hatalah el Demški ...	U trati hoří! Poslyšte malý příběh z vyprávění pamětníků. V našich milých jižních Čechách rozdávalo slunce své paprsky štědře po celé léto roku 1955. Tam, kde železnice míří z Vodňan dál, až do Volar, bylo hned za městem pšeničné pole. Celý ten lán patříval ...
Příběh malého mostku Dávno zasypaný rybník Jordán v Třebechovicích pod Orebem patříval do rybničné soustavy ve východních Čechách. Rybníky byly napájeny struhou ...	Chelčický hostinec Na Lázni Psal se rok 1952. V někdejším zájezdním hostinci a dnešní výletní restauraci se setkali vodňaňští a chelčičtí i jiní na dožínkové veselici. Střapatá světlovláska .. . .	Tatrovka pana Ringhoffera ... jak asi ti naši průkopníci vyráběli to či ono bez počítači řízeného strojního vybavení, jak zajišťovali dopravu a kolik úsilí ...	Tajemství těšanského hřbitova Vídávali ji často, jak nachýlená, opírajíc se o hůlku, zvolna kráčí s náručí květin... na dva hroby - Felixe Turka a Šimona Petláka. O dušičkách ...
O smírčím kameni Kdysi se na Náchodsku potuloval takový líný holomek a když chtěl peníze, šaty, nebo jídlo, prostě přepadal pocestné. Tenhle lapka ...	Cikánská balada "... tu je treba koní napájat a pohovaj maleho, on trebuje tylka chvilu a zaspí!" Sotva patnáctiletá snědá dívčinka pohodila hlavou, jen coby setřásla vlasy z čela ...	Recept na štěstí Na Vimpersku žil v dávných časech velmi zručný sklář. Vyučil se v malé pravětínské huti. Jmenoval se Petr a lidé mu začali říkat šťastný Petr...	O rybářské škole Spolu s lidmi se do jižních Čech stěhovali také vodníci. Mezi nimi přibyl v těch dávných časech vodníček mladíček, ten se jmenoval Jíra. On byl ale .. .
Klekánice ze Záblatí Když skončila třicetiletá válka, měl Jiřík Šimků právě patnáct let. Byl z osmi dětí nejmladší a jediný syn. O jeho narození se vypráví takováto pověst. Jeho táta ...	Na hřbitově straší! Tahleta zvěst se rozkřikla po celém městě. Psal se rok 1784 a Plzeň se jen zvolna vzpamatovávala z velké povodně. Lidé v tom viděli zlé znamení, že právě ...vv lz véd	Sanytrník ze Zlaté uličky Křivolaká ulička bývala tmavá, špinavá a dosti páchnoucí. Napadlo vás někdy, co asi tenkrát lidé měli místo toaletního papíru? Dovedli si poradit ...	Taliánská historka ...sopka dýchá jen proužkem dýmu nad kráterem .. Pod ní, v Neapolském zálivu, se nachází malebné přístavní městečko Capua. Tady žila Maria Lanza. Obvyklá ranní ospalost a podvečerní ...